Můj přítel - pes

27. října 2014 v 20:47 | Limetka |  Můj přítel
Pes, náhrada mého zvoraného života. Ano, možná jsem chytrá, ale to je, asi tak vše... Baxoušek je můj nejlepší kamarád. Znám ho - od té doby co mu byl asi tak týden. Má ještě jednho brášku Rexe. Nejdřív máma a táta vybrali Rexe. Prý že se jim líbí. Když jsme je jeli navštívit, byl Bax samozřejmě o pět centimetrů větší. A protože byl Rex jen u mámy, táty a sestry, tak jsem si ho nemohla pohladit. Tak jsem chovala Baxe. Ještě doteď si pamatuji (a on možná taky) jak mi tehdy poslintal tričko. A když jim byli asi dva měsíce, zjistili jsme že se Rex bojí do boudy a že je to hroznej strašpitel. No, tak jsme se rozhodli pro Baxe. Ale, já ho chtěla víc než Rexe. I kdyby byl Bax malý strašpytel, měla bych ho moooc ráda.

Baxík a Rex byli dva ze 7 štěnátek. Ale těch pět umřelo na podchlazení protože se narodili v zimě. Dokonce tam byly i dvě fenky. Ale ty to také nepřežily. No, tak říkáme že Bax je zázračný pes. A taky že jo!

Baxík si ode mne nechá úplně všechno líbit. Například, nesnáší když ho lohtáte po vouscích. To prostě nesánší. Klidně by Vás kousnul. Ale když to udělám já, jen packou naznačí že to nemám dělat. Když jsem byla malá, všichni ho učili aby na mne neskákal. A i když jsem vyrostla, ví ža na mne nesmí skákat. No, a on by stejně neskočil. Nebo ho taky někdy hladím nohou. A to on miluje. Dělám to hlavně po umytí rukou, když už na něj nechci šahat a on - i přes jeho snejnotupě tupý výraz - chce abych ho hladila, tak ho prostě pohladím nohou, a ono mu to nevadí.

Trénování u Baxe není náročná záležitost. Stačí jen ukázat neco k jídlu a on už sedí a mává packou, takže to zase tak náročný není.

A toto všechno nasvědčuje tomu že Bax je můj miláček. Mám ho ráda. A on mne taky. Je to prostě zázrak a srce mého života. No, a takto jde život dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama