Typ na dobré usínání

31. října 2014 v 11:40 | Limetka
Znáte to, že jste na chatě, vlezete do postele a klepete se jak je Vám zima? A trvá to dlouho než se matrace zahřeje? Pokud ano tady je typ: Přeložte si deku a vlete si mezi ty dvě půlky které z té deky vznikly. A uvidíte jak rychle se to zahřeje. Je to kvůli tomu že matrace je víc nasáklá zimou než deka, rotože má v sobě kov. Proto se deka ahřeje rychleji než matrace.

Jak Vám to pomohlo mi napište do komentáře nebo do zprávy.

Dobrou noc přeje Limetka!
 

Mlha života

30. října 2014 v 14:32 | Limetka
V čase se ocitne mlha,
která vše zakryje,
a pak vášeň lepkavá,
každého polije.

Mluvím teď o radosti či smutku,
ptám se tě milí krtku!

Život je jnění,
stříbrné mince,
pro mne to není,
je to na špičce.

PS: Omlouvám se za poslední řádek. Opravdu jsem nevěděla co napsat. :)

Stojí za to žít?

27. října 2014 v 21:18 | Limetka
V životě jsem udělala spoustu chyb i trapasů. Některé se ještě zamaskolvali ale některé mi osud při každé příležitosti omlátí o hlavu. Jediný dobrý dar který mi spadl pod ruku byl ten že umím hezky zpívat, jsem chytrá a že jsem dostala na dva roky kámošku která stejně už není moje nej kámoška, našla si jinou "lepší"...

Mám zpackaný život a ani se to nedá jinak říct. Je mi smutno a ve škole si mne o přestávce nikdo nevšímá. Všichni jsou na mne hnusní a používají slova a výrazy kterým sama nerozumím.... Jsem prostě sama a jen sama.
prozeny.blesk.cz

No, není nic co by mi nahradilo život. Nebo jo?
 


Můj přítel - rybka

27. října 2014 v 21:01 | Limetka |  Můj přítel
Teď, když už nemám družinu, chodím domů v 13:00. A když přiju, bez mé ryby bych tam byla úplně sama. Dělá mi společnost. Ale, když jsem třeba týden pryč, tak se o něj (je to kluk) hrozně bojím. Takto mi umřeli ty dvě ryby před ním. Moon a Turbo. London za ně nese děditství - Akvário. Dožil se zatím nejdýl. 31.10 mu budou dva měsíce. No není to úžasné?

London je krásně zbarvený. Má světlounce růžovou, skoro až bílou barvu. Když jsem ho vezla domů, byl úplně bledý a po pár dnech chytil svou narůžovělou barvu. Vypadá krásně, no ne?
Fotka

I když to tak nevypadá, jeho primitivní mozeček se naučil hodně věcí. Třeba když uslyšáí cvaknutí jeho jídla, okamžitě zbystří a už je připravený u hladiny. Taky, když přijdu ze školy tak už ví kdo jsem a vítá mne.

No, London je prostě fajn.

Můj přítel - pes

27. října 2014 v 20:47 | Limetka |  Můj přítel
Pes, náhrada mého zvoraného života. Ano, možná jsem chytrá, ale to je, asi tak vše... Baxoušek je můj nejlepší kamarád. Znám ho - od té doby co mu byl asi tak týden. Má ještě jednho brášku Rexe. Nejdřív máma a táta vybrali Rexe. Prý že se jim líbí. Když jsme je jeli navštívit, byl Bax samozřejmě o pět centimetrů větší. A protože byl Rex jen u mámy, táty a sestry, tak jsem si ho nemohla pohladit. Tak jsem chovala Baxe. Ještě doteď si pamatuji (a on možná taky) jak mi tehdy poslintal tričko. A když jim byli asi dva měsíce, zjistili jsme že se Rex bojí do boudy a že je to hroznej strašpitel. No, tak jsme se rozhodli pro Baxe. Ale, já ho chtěla víc než Rexe. I kdyby byl Bax malý strašpytel, měla bych ho moooc ráda.

Baxík a Rex byli dva ze 7 štěnátek. Ale těch pět umřelo na podchlazení protože se narodili v zimě. Dokonce tam byly i dvě fenky. Ale ty to také nepřežily. No, tak říkáme že Bax je zázračný pes. A taky že jo!

Baxík si ode mne nechá úplně všechno líbit. Například, nesnáší když ho lohtáte po vouscích. To prostě nesánší. Klidně by Vás kousnul. Ale když to udělám já, jen packou naznačí že to nemám dělat. Když jsem byla malá, všichni ho učili aby na mne neskákal. A i když jsem vyrostla, ví ža na mne nesmí skákat. No, a on by stejně neskočil. Nebo ho taky někdy hladím nohou. A to on miluje. Dělám to hlavně po umytí rukou, když už na něj nechci šahat a on - i přes jeho snejnotupě tupý výraz - chce abych ho hladila, tak ho prostě pohladím nohou, a ono mu to nevadí.

Trénování u Baxe není náročná záležitost. Stačí jen ukázat neco k jídlu a on už sedí a mává packou, takže to zase tak náročný není.

A toto všechno nasvědčuje tomu že Bax je můj miláček. Mám ho ráda. A on mne taky. Je to prostě zázrak a srce mého života. No, a takto jde život dál.

Jsem i já výjmečná?

16. října 2014 v 7:29 | Limetka |  Útržky z deníků
Někdy mi připadá že jo, někdy ne. Někdy prostě, sedíme na hudebce a učitelka nám říká: Vy, béčko, zpíváte líp než áčko protože mezi sebou máte krásné hlásky. A víte co udělá celá třída? Otočí se na mne s pohledem abych zaspívala. Nebo, když jsem vyhrála druhé místo v celoškolní akci Slavík (to jsem byla prvňáček když jsem byla na druhém místě), tak po tom se v jedné hodině někdo ozval že chce abych zazpívala! A víte co teď udělala celá třída? Začali křičet jméno písničky a abych šla zazpívat. No, tak v tomto ohledu mě třída prostě miluje...

Druhá možnoost je ta, že si ze mne utahují a vysmívají se mi. Já pořád nepřišla na to proč. Jednou jsem měla k svačině tvarohovou buchtu. A jen to zjistili, začali se mi tak hrozně smát že jsem se málem rozbrečela. No, a pak jsem mimo oběda neměla celý den co jíst....
No, tak nevím nevím....

Bojím se té největší blbosti

14. října 2014 v 17:56 | Limetka |  Útržky z deníků
Bojím se toho co by jste asi ode mne nečekali. Já se bojím toho, že jednou (třeba za milion let) na Zemi dojde voda, nebo že vydýcháme všechen kyslík, nebo že vymýtíme největší zásobárnu kyslíku, nebo že se Země zalidní a nebudeme moct udělat ani krok. Já vždy když uvažuji do budoucnosti tak si vzpomenu na toto, a hned se mi přestane chtít žít. A když už jsme u toho života, já se vždy chtěla dožít 509 let. Tak nevím nevím.


Další blbost které se hrozně bojím je slovo neexistuje. Já vím, je to blbost, ale když se Vám z mobilu ozve děsivým hlasem: Volaný účastník neexistuje!, tak se neleknete?
Ach, kdy budou po Zemi pobíhat roboti, to nikdo netuší. Ale ono několik robotů už bylo vynalezeno. Takže tato otázka vlastně byla objasněna. V blízké budoucnosti.


Teď mi dělá "starosti" to, kdy na Zem přiletí mimozemské blbosti. Na světě už dlouhá léta po Zemi kolují drby o tom, že existují místa kde se počet zobrazení UFO pořád zvyšuje. Já tady tomu samozřejmě nevěřím, proto jsem napsala místo "bytosti" - blbosti! No aspoň doufám že to nebude za 509 let. Doufám že v té době budu jen obyčejný citrusový džus.


Hračky nejsou jen pro malé

12. října 2014 v 12:25 | Limetka
Už z toho názvu je všem jasné, že jsou na hraní pro malinké děti. Když se řekne hračka, vybaví se Vám plyšový Medvídek Pů.
A každý dospělý ví, že hračky mají jen jeden účel: Rosveselit děti a zkrátit nudu. A protože nejsem dospělá, je mi jasné že jen od toho hračky nejsou, i když to tak na začátku mohlo vypadat. Kdo by neznal ty veliké plyšáky, od kterých Vaše děti nespustily oči, a chtěly je okamžitě koupit? Já jednoho takového mám, a když jedeme stanovat, táta s mámou se o něj dokážou poprat. Víte že se na něm dobře spí? Neváhejte a jednoho si kupte! Nebo takový plastový had, dokáže v pohodě udržet noty na klavíru a houpací koník může při stěhování posloužit jako kvalitní a potřebné houpací křeslo. No prostě, hračky nejsou jen na hraní, ale můžou se hodit k Vašemu obyčejnému životu! Mohou Vám ho zpříjemnit a zlechčit.


Tak neváhejte a také oprašte své staré hračky!!!

Má smysl plánovat si farmu?

10. října 2014 v 14:38 | Limetka
Chci si naplánovat farmu. Ale občas se něco otočí vzhůru nohama a pak nevím co dál. Zatím jsem všechny takovéto přestupky zvládla. Ale mě dělá problém ještě jedna věc. Až se toto stane, ale nebude to přestupek, nýbrž přestup, a nebudu vědět co a dál, budu zklamaná a smutná. A možná by se ze mě mohl stát bezdomovec, což samozřejmě nechci. Co mám dělat dál? - Na to jste tu Vy! Na blog.cz je miliony a miliony lidí kteří vědí jak mi pomoct. Proč bych se nesměla zeptat jich?
Tak se ptám, jestli má cenu na prvním stupni základní školy plánovat farmu, která by se měla rozjet v mých 20ti letech nebo ne?

Díky moc za objasnění.

KONEC


Naše nemožná třída 5.B.

3. října 2014 v 21:11 | Limetka |  Útržky z deníků
Ach... Co k tomu říct.....
Není se čemu divit. Jako, když po třídě v jednom kuse lítají rohlíky s máslem, jablka a jiné ovoce ještě v igelitových sáčcích a kusy papírů tak se to nedá jinak nazvat. Už chápete co myslím? Naše třída je prostě nemožná!

Nikdo se z naší třídy neučí líp než já, takže jsem vlastně "třídní šprt". Ale ono to není zase tak hrozný, pak když dostanete 2 nebo 3 tak se Vám začnou omlouvat. Pořád jsem to ještě nepochopila....Nevinný

Další na řadě je Eliška. Ta když po někom něco chce tak přemlouvá a většinou se jí to podaří. A když náhodou ne tak si myslí že zaberou psí oči.... A taky že jo!

Kam dál